Tajemní Mayové

Mayové: Co o nich víme, jejich chápaní světa a odkaz dnešní době

Ztraceny v džunglích Střední Ameriky se nacházejí zbytky tohoto záhadného národa. Kdo to byli Mayové? Jací to byli lidé, odkud přišli a jaký odkaz zanechali dnešní době? To jsou otázky, které si v dnešní době kladou nejenom vědci a badatelé, ale i obyčejní lidé, které fascinuje tato tajuplná civilizace. Mayové se v mnohém lišili od naší dnešní civilizace. Na rozdíl od nás nevlastnili téměř žádný osobní majetek (pouze to, co potřebovali k přežití). Obdělávali půdu a jejich potravou byla hlavně kukuřice, fazole a jalapeňos (pálivé papriky) znali též kaučuk, vanilku, kávu a kakao. Byla to rozvrstvená společnost, kde jak vládci, tak i rolníci znali svoje místo. Každé mayské město bylo centrem malého státu ovládaného vlastní dynastií. Vládcové mayských městských států nebyli jen obyčejnými panovníky, byli to „posvátní králové“, kteří byli přímým vtělením bohů a v očích svých poddaných i ztělesněním samotného vesmíru. Jako symboly duchovní moci nesli mayští posvátní králové odpovědnost za obnovu ducha svého lidu a země. Chrámové pyramidy sloužily zejména jako jeviště, z jejichž vrcholů prováděli před shromážděnými poddanými své rituály. Mezi nejčastější patřilo veřejné rituální obětování vlastní krve (viz rituály) tímto způsobem vstupovali do spojení s bohy a dostávali od nich vize, na jejichž základě se pak rozhodovali o důležitých událostech, např. kdy válčit, kdy obětovat bohům atd. Kromě vládnoucí dynastie tu byla ještě důležitá třída kněžích, kteří byli zároveň skvělými matematiky a astronomy. Dokázali pozorovat a zaznamenávat pohyby planet a hvězd s téměř dokonalou přesností, přičemž neměli dalekohledy a žádné vybavení. Byli schopní přesně předpovědět zatmění slunce, konjunkce planet, slunovraty a rovnodennosti. Stavěli své chrámy a pyramidy tak důmyslně, že při rovnodenosti či slunovratu vztvářely vizuální efekty, jako např. v Chichén Itzá kde se "plazí kamenný had" z vrcholu pyramidy. Mayové byli prvními pozemšťany, kteří používali nulu a evidentně nejvyspělejšími matematiky a astronomy své doby, měli nejdokonalejší písmo z celé Mesoameriky .

Ačkoli dle našich kritérií to byla „primitivní“ civilizace, neboť nedisponovala tím, co máme my v dnešní době (auta, počítače, telefony atd.) v mnohém bychom jim mohli závidět. Dokázali své duševní schopnosti rozvinout způsobem pro nás těžko představitelným, například aktivně používali snění jako prostředek k předvídání budoucnosti a pochopení přítomnosti. Byli nesmírně zbožní a věřili v nezbytnost askeze těla a sebeobětování, jestliže chtěli získat přístup do nebe.

Badatelé se shodují v jedné věci: cesta k pochopení jejich vnímání světa vede přes jejich kalendář. Posvátný kalendář (stejně jako Dlouhý počet) měl zásadní význam na jejich duchovní a intelektuální pouti životem. Je zřejmé, že pro náš dnešní svět nejsou tak důležité astronomické aspekty mayského kalendáře, ale jeho duchovní důsledky. Mayský kalendář nejen že se stále používá v oblasti svého vzniku, ale díky nebývalému zájmu na celém světě prožívá velký návrat a s tím souvisí snahy o rekonstrukci časového plánu duchovní budoucnosti lidstva. Řada badatelů se přitom opírá o přesvědčení, že světonázor Mayů byl a je blíže pravdě než náš současný. A že posvátný kalendář Mayů představuje kód k vesmíru posvátného času. Více o posvátném kalendáři v sekci "svět Mayů".

Mayské prameny
Úvodem je nutno říci, že zdrojů, z kterých čerpají badatelé, a historikové informace není mnoho. Důvodem bylo fanatické ničení a pálení veškerých mayských písemností španělskými conquistadory s cílem totálně vymýtit dějiny a náboženství tohoto národa. Zachovalo se jen několik málo písemností, které nazýváme kodexy – ty podle místa svého uložení se jmenují Drážďanský, Madridský a Pařížský kodex. Dalším zdrojem informací jsou tzv. „stély“ – kamenné sloupy, které nesou též hieroglyfické znaky (více o stélách) a poté reliéfy a glyfy uvnitř paláců v poslední době jako cenný zdroj slouží i vyobrazení na keramice. Kodexy vznikly v poklasickém období a jsou dlouhé pásy papíru získaného z kůry stromů, která se speciálně upravovala. Např. Drážďanský kodex se věnuje pohybu nebeských těles, jsou zde tabulky pro výpočet zatmění Slunce a velká pozornost je věnována Venuši, která byly pro Maye nesmírně důležitá – v tomto kodexu je uvedeno i tzv. mayské „superčíslo“ 1 366 560. Toto číslo má podle jedné z novodobých teorií přímý vztah k cyklu slunečních skvrn, jež ve svém důsledku ovlivňují magnetické pole Země, více o velmi zajímavé teorii M.Cotterella se můžete dozvědět v jeho knize Mayská proroctvi, kterou napsal spolu s A.Gilbertem a je k dostání v českém překladu. Ještě nutno zmínit dvě zachovalé knihy: Popol Vuh (bibli Mayů) obsahující mýtus o stvoření a Knihy Chilama Balama (Jaguáří prorok) které poskytují důležité informace o kosmologii a mytologii.

Mayské hieroglyfické písmo a jeho rozluštění

Velmi dlouho odolávalo mayské písmo všem pokusům o jeho rozluštění. Přišel na to až ruský badatel Jurij Knorozov. A chtěla tomu (jak bývá u zásadních objevů zvykem) náhoda. Píše se rok 1945 z hořící berlínské knihovny vybíhá ruský voják a v ruce drží jedinou knihu, kterou se mu podařilo zachránit. Osud tomu chtěl, že to byly staré mayské kodexy psané na kůrovém papíře. Knorozov byl lingvista a zcela propadl tajemnému národu z džungle a v roce 1952 se mu podařilo dokázat, že mayské hieroglyfy obsahují jak ideografickou* tak slabikotvornou složku. Jeho dílo publikované v ruštině však zůstalo dlouho nepovšimnuto neboť američtí či mexičtí archeologové neovládali tento jazyk. Naštěstí se našla ruská emigrantka Tatjana Proskouriakoffová, která v roce 1960 zjistila, že hieroglyfy v Piedras Negras (Guatemala) představují jména a data úmrtí královských rodu. Tatjana Proskouriakoffová je považována za průkopníka rozluštění mayských textů. Zajímavé video: